divizní generál Karel Husárek

Narodil se 31. ledna 1893 v Čehovicích na Prostějovsku. V Prostějově vystudoval gymnázium a studoval na Vysoké škole technické v Brně stavební inženýrství.

Po vypuknutí první světové války opouští studia a vstupuje do rakousko-uherské armády jako jednoroční dobrovolník. Nasazen byl do ženijního vojska v pevnosti Krakov, kde v roce 1916 padl do zajetí. V srpnu 1917 vstoupil do československých legií. Účastnil se řady bojů na Sibiři, kde působil ve štábu tzv. Východní skupiny. V roce 1919 se stal velitelem úderných oddílů na Uralu ve službách ruské armády. Ruské bojiště opustil koncem roku 1919, v únoru 1920 se vrací do Československa.

Po návratu do vlasti byl jmenován velitelem ženijního pluku 4 v Bratislavě, následovně pak ženijního pluku 5 v Praze (1923). Vystudoval Vysokou školu válečnou a školu politických věd v Paříži (1926). Po návratu do Československa působil u Zemského vojenského velitelství. V roce 1931 nastoupil do 'Kurzu pro vyšší velitele' v Praze. Během studia se vyznamenal a zůstal v něm jako profesor. V roce 1933 byl jmenován velitelem 16. pěší brigády v Místku a v únoru téhož roku byl povýšen do hodnosti brigádního generála.

Při svých studiích v Praze zahájil i studium strategie. Při velkých personálních změnách v armádě byl jmenován do Hlavního štábu, do funkce I. zástupce náčelníka Hlavního štábu československé branné moci (31. prosince 1933). V březnu 1935 se stal velitelem Ředitelství opevňovacích prací.

Do funkce podnáčelníka Hlavního štábu byl jmenován v říjnu 1935, divizním generálem byl jmenován v červenci 1936. V listopadu 1937 vypracoval podrobný opevňovací plán, který známe pod názvem 'Husárkův program'. Během roku 1938 maximálně urychluje výstavbu opevnění. Při vyhlášení mobilizace byl k dispozici armádnímu generálovi Ludviku Krejčímu.

Po podpisu Mnichovské dohody působil jako vojenský expert v mezinárodní komisi v Berlíně, která vyjednávala nové hranice protektorátního území. Napomáhal s organizaci odletu Dr. Edvarda Beneše do zahraničí. V roce 1939 opouští armádu a nastupuje do Škodových závodů v Plzni jako zbrojní expert. Při okupaci Československa se stal v roce 1939 ředitelem zbrojovky v Dubnici nad Váhom. V průběhu války (1941) byl z funkce ředitele zbrojovky odvolán a donucen přestěhovat do Prahy. Novou práci získal ve výzkumu Škodových závodů. V roce 1945 se podílel na Pražském povstání.

Po skončení války (1945) byl zatčen a uvězněn. V létě 1946 byl propuštěn, ale vyšetřován na svobodě. Koncem roku 1948 byl zproštěn viny u lidového soudu. Kárný vojenský výbor po politickém zásahu uznal Karla Husárka vinným. Po degradaci na vojína pracoval ve Státním nakladatelství technické literatury jako překladatel. Zemřel 26. července 1972 v Praze. V roce 1974 byly jeho ostatky převezeny do Paříže.

V listopadu 1991 byla Karlu Husárkovi vrácena hodnost divizního generála a v listopadu 2008 byl in memoriam vyznamenán Křížem obrany státu ministra obrany ČR.

divizní generál Karel Husárek